Sea of Poppies: Vlčí mák má spoustu emocionálních spojení

Láska ke staré škole industrialu dala vzniknout projektu Sea of Poppies, za nímž stojí Marek Ž., kterého můžete znát z Deprivation Chamber. Sea of Poppies má zatím na svém kontě debutové čtyřskladbové album plné surového hluku, které vyšlo jak digitálně, tak na kazetě. O tom, co Marka k projektu dovedlo, odkud bere inspiraci, co je pro něj hluk a proč album vychází na klasické kazetě, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.

Ahoj, odkud se projekt Sea of Poppies vylíhl

Haha, vím, že jsi to takhle nepodal schválně, „vylíhl“ je ale pro Sea of Poppies naprosto dokonalý termín. Ten nápad a touha udělat něco hlučného a experimentálního se ve mně líhnul už skoro deset let, každopádně na to nikdy nebyl správný čas, dostatek peněz, nebo další z kupy věcí, které mi to neumožňovaly. Nakonec to, co vytvoření projektu nakoplo, bylo moje zdraví. Už delší čas mám docela zlé problémy se zdravím, hlavně s očima, a došlo to do bodu, kde můžu oči používat jenom zřídka, spoustu věcí nemůžu dělat vůbec, a těch pár, co můžu, musím hodně omezovat. To mě postupem času dost zničilo, jak fyzicky, tak hlavně psychicky, a tenhle projekt byl jedna z jediných věcí, kterou jsem se mohl nějak vyjádřit, dělat něco produktivního, dostat ze sebe aspoň trochu toho, co se ve mně nahromadilo a na čas zapomenout na svůj stav, prostě se jenom ponořit do hudby a její textury.

Sea of Poppies je hodně osobní a… „katarzní“, lepší slovo pro to nemám. Jedna z hlavních charakteristik mého prvního alba – to, že je udělané celé jenom pomocí analogových nástrojů a metod – je tedy napůl kvůli tomu, že by to jinak ani nešlo. Ta druhá půlka je moje dlouhodobá láska ke klasické industriální a noisové scéně. Jěště, než jsem na albu vůbec začal pracovat, jsem věděl, že ho budu chtít udělat jako poctu právě „staré škole“, díky které jsem dnes tady. Takže jsem si dal jak to jenom umím záležet na tom, abych tomu charakteristickému analogovému zvuku dal průchod a nic „nevyhlazoval“. Ideální by bylo, kdyby si to album někdo poslechl, a ani by nepoznal, že nepřišlo z 80. let, ale jak se mi to povedlo musí posoudit už jiní. No, a aby to bylo kompletní, tak jsem už od začátku plánoval ho vydat DIY na kazetě, komplet s xeroxovaným obalem, jak to bylo zvykem. Bohužel to nešlo kompletně DIY, protože nemám doma dostatečně dobré stereo, abych každou kazetu nadaboval individuálně sám, ale zbytek je celý dělaný na koleně.

Vím, že máš co dočinění i s Deprivation Chamber. Kolik mají oba projekty společného?

Zatím nic moc, ale kdoví, co se v budoucnu stane. Deprivation Chamber za těch pár let, co zatím fungovalo, bylo sice vždycky industrialem silně ovlivněné, ale vždycky jsem se ho snažil nechávat v „klidnější“ ambientní rovině. Sea of Poppies je projekt, který se bude soustředit na všecho ostatní, co by se do Deprivation Chamber nehodilo. Pro Poppies zatím nemám (a dost možná nikdy ani nebudu mít) žádný konkrétní zvuk, do kterého bych se chtěl „uzavřít“, je to hlavička, pod kterou budu experimentovat a uvidím, co se stane. Už teď mám pár nápadů, které budou od prvních věcí docela dost jiné. Druhá otázka ale pak je, kolik z mých „experimentů“ bude dost dobrá na vydání. Budu se muset nechat sám překvapit.

Jaké nástroje používáš k tvorbě?

Všechno, co mám zrovna po ruce. Jak jsem říkal, to první album bylo udělané kompletně analogově, takže jsem použil opravdu všechno, co jsem doma měl, co mi nedělalo problémy na oči. Kytary a různé způsoby jak na ně hrát, samostatné pickupy kytar, samply, kazety, rádio, kazetové smyčky, mikrofony, zpětná vazba, no-input mixing… a samozřejmě pedálové efekty. Rozhodně to není všechno co používám, nebo do budoucna používat plánuji. Poslední song, který mi vyšel, The Central Scrutinizer, jsem například dělal jenom pomocí samplu mluveného slova, který šel do Korg Monotronu a pár efektů. Taky bych někdy rád vyzkoušel biohudbu, pokud to bude možné.

obal kazety

Proč právě kazety a jaký je o ně v digitální době zájem?

Kazety z noisové a experimentální scény nikdy nezmizely, takže to byla jasná volba, hlavně, když jsem chtěl udělat opravdovou poctu klasické scéně. Taky jsem chtěl už delší dobu mít nějaký fyzický nosič – když už nic, tak aspoň jako památku – a CDčka nemám osobně moc rád, ani doma nemám optickou jednotku… A vinyl je samozřejmě dost mimo cenovou relaci neznámého umělce. O kazety zájem na hudební scéně rozhodně je, navíc poslední dobou začínají vydávat alba na kazetách i dost veliké jména na indie scéně, takže se to rozhodně jěště zvedne – několik alb už vydali na kazetě dokonce i Muse. Ono je to ideální médium pro spoustu žánrů. Udělat je stojí minimum, můžou se tak prodávat levněji a navíc je na nich poštovné ve většině světa hodně levné. Takže pro začínající projekty je to super médium, i když si někteří myslí, že kazety jsou jenom pro hipstery.

Co je hluk a co skze něj Sea of Poppies přináší?

Hluk je cokoliv, co si pod tím termínem každý jednotlivec představí. Jsou lidé, co nesnesou ani poslouchat Rolling Stones a jsou lidi, kteří poslouchají test sirén rekreačně. Kde končí hudba a začíná hluk či zvukové umění, to nechám na jiných, kteří o hudební teorii ví víc než já. Skladby, které jsou od Sea of Poppies momentálně venku v sobě nemají žádné „zabudované“ emoce, které bych chtěl přenést na posluchače. To je totiž krásná věc na experimentální hudbě, to, co je uklidňující pro jednoho, je agresivní „vybití“ pro druhého a vždycky jsem zvědavý, jak na lidi moje tvorba působí. S Deprivation Chamber je to to samé – na stejných žívých show jsem potkal lidi, kterým to evokovalo „meditační“ stavy krásy i lidi, kterým to evokovalo negativitu, temnotu. Jeden člověk dokonce prý z mého setu musel odejít, protože jim to přišlo až moc děsivé a negativní. Rozhodně ale plánuji do budoucna udělat víc „koncepční“ alba, které se budou snažit vyjádřit konkrétní emoce.

Název projektu je podle jedné knihy. Je to tak?

Ne, ne, já ani nevěděl, že ta kniha existuje snad několik měsíců potom, co jsem se na jméně rozhodl. Vlastně dodnes ani nevím, o čem vůbec je. To jméno vzniklo tak nějak náhodně, jedna z těch věcí, co se prostě nějak dostane na mysl, ani člověk neví jak. A čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi to přišlo jako dobré jméno, protože vlčí mák má spoustu emocionálních spojení. Ve mě pohled na makové pole nebo samotný kvítek vyvolává krásu a nostalgii, protože je to jeden ze symbolů mého mládí a jedna z prvních vzpomínek, které vůbec mám. Ale samozřejmě jsou tu i ty negativní konotace, jako opium a vše okolo, nebo makový květ jako symbol vzpomínky na padlé veterány. A dokonce i v tom symbolu vidím několik emocí – smutek za padlé, vděk, za to, že tyhle zlé časy jsou za námi, a taky jako symbol naděje ve svět bez válek. V moderní noisové scéně je spousta negativních či „šokujících“ jmen, a ačkoliv proti tomu rozhodně nic nemám, nechtěl jsem tímhle směrem jít – zaprvé proto, že by mě to omezilo v rozsahu emocí, které bych mohl do své tvorby dávat a zadruhé to není moc můj styl.

Kam teď tvůj projekt směřuje?

Čert ví. Jak už jsem říkal, nemám pro projekt žádnou konkrétní rovinu, kterou by se bral. Už mám naplánováno několik dalších věcí, a většina z nich by měly znít o dost jinak, než to, co je zrovna venku. Některé opravdu o hodně. Uvidíme, jak to dopadne.

Uvidíme tě někde live a co případně chystáš?

Tady se bohužel zase budu opakovat, ale… kdo ví. Moc rád bych si live zahrál, mám už i několik konkrétních nápadů na live show, momentálně mi to ale zdravotní stav absolutně neumožnuje. Tento rok zcela určitě ne, a přinejmenším jěště ani přístí rok to nevidím moc optimisticky. Ale kdo ví, třeba se nade mnou tělo slituje a dám se konečně do kupy. Držte mi palce, budu to potřebovat.

Držíme. Díky moc za skvělý rozhovor!

Debutové album “Sea of Poppies”, které vyšlo letos v červnu je zdarma ke stažení na www.seaofpoppies.bandcamp.com, kde si také můžete zakoupit limitovanou edici na kazetě.